O projektu
Výchozí situací pro vlastní bydlení architekta byl již částečně zrekonstruovaný objekt bývalého mlýna, prapůvodně papírny, nacházející se na území CHKO Křivoklátsko, v údolí Zbirožského potoka. Možnost zobytnění menší poloviny objektu byla podmíněna respektováním vnějšího charakteru dříve upravené části.
Samotná mlýnice funguje zevnitř v podstatě jako dvojdomek. Vnitřní svislá dělící zeď, která byla až do přístavby ve 40. letech minulého století zdí štítovou, odděluje provoz nové bytové jednotky od té původní, která slouží k bydlení rodičů architektovy ženy. Z praktických důvodů jsou obě jednotky propojeny v suterénu a ve druhém podlaží, neděje se tak však na úkor soukromí.
Od počátku byl hlavní záměr navázat na industriální charakter objektu, a to hlavně zachováním velkých otevřených prostor s původními trámovými stropy v každém patře. Jednotlivá podlaží plní funkci dětského pokoje se šatnou a koupelnou ve zvýšeném přízemí, obývacího pokoje s kuchyní v prvním patře a ložnice s pracovnou a koupelnou v podkroví. Ve sklepě je ateliér, sauna a technická místnost.
Prostor určený k rekonstrukci připomíná spíše věž, než rodinný dům. Vzhledem k tomuto výraznému výškovému uspořádání je zásadním jednotícím prvkem celého interiéru shora osvětlené schodiště.
To je umístěné podél severní fasády domu a směrem odspoda nahoru stále prosvětlenější a více propojené s jednotlivými etážemi. V přízemí je schodiště od obytných prostor zcela odděleno masivní zdí, v dalším patře je prostor více propojen díky prosklené stěně a v posledním patře schodiště přirozeně přechází do podkrovní pracovny, která tak působí jako otevřená paluba. Motivem je cesta za světlem a maximální zobytnění schodiště.
Vnější úpravy jsou zaměřeny hlavně na východní štítovou fasádu, která byla výrazně proměněna. Přibyla velká okna a pobytová terasa na úrovni kuchyně. Terasa je přístupná přes spojovací ocelovou lávku a je z ní hezký výhled na malou skalku a otevřené údolí Zbirožského potoka. Vybudování terasy zároveň umožnilo zakrytí předprostoru vstupu, který provozně funguje jako tradiční “zápraží” u venkovských domů. Vzhledem ke zvýšenému přízemí je terasa poměrně vysoko nad dvorkem a její měřítko v pohledu z hlavního dvora evokuje otevřenou salu terrenu, z prostoru mimo usedlost zase bezpečnou obranou baštu. Obě polohy této dvojznačné formy odpovídají vysoké a objemné budově. V severní fasádě vznikly dva nové menší otvory prosvětlující schodiště, jižní fasáda byla na přání rodičů až na malé zvýšení parapetu jednoho okna zachována.
Návrh zachoval industriální a zároveň venkovský charakter stavby i interiéru. Použito bylo hlavně dřevo, kov, kletované štukové omítky a cementová stěrka. Stavba je řešena v mnoha ohledech ekologicky s důrazem na maximální využití toho, co již existovalo. Dřevo a trámy z původních konstrukcí, ale i různě nashromážděné řezivo, které se na usedlosti léta uchovávalo, jsou použity nejen na stavební prvky, ale i v interiéru. Z recyklovaného dřeva je například terasa, nebo nábytek nábytek v koupelně, a mnoho dalšího.
Až na pár výjimek, jako je kuchyňská linka, je interiér vybaven převážně nábytkem z 50. až 80. let 20. století, nebo nábytkem originálním z přírodních materiálů. Rukopis autora a zvláštní pozornost je věnována i dnes často opomíjeným bytovým textiliím. Obytnému prostoru dominuje autorský koberec, jehož podoba je společným dílem textilní výtvarnice a architektovy ženy . Barevnost tkaného koberce zohledňuje i čalounění vybrané pro sezení, integrované s knihovnou. To kopíruje celou jižní stěnu obytného prostoru a je velkoryse navrženo tak, aby se zde mohly potkat všechny generace žijící v usedlosti, nebo přenocovat přátelé rodiny. Výrazná je i unikátní tapiserie v prostoru nad schodištěm. Nábytek a svítidla ze zlaté éry českého designu v pracovně doplňuje koberec od Antonína Kybala. Důležitou roli v interiéru hrají také obrazy od Viléma Baleje, architektova kamaráda ze studentských let.
The starting point for his own living of the architect was a partially renovated watermill building, a former paper factory, found in the preserve in Křivoklátsko, in the valley of Zbiroh stream. The opportunity to habitate the smaller part of the building was only viable under the condition that the outer character would respect the earlier renovation.
The mill room itself essentially functions as a “two-in-one” house. The inner vertical dividing wall, which up until the addition in the 1940s was in fact the gable wall, separates the new living unit from the older one, which houses the architect’s wife’s parents. The units are for practical reasons interconnected via souterrain and on the second floor, without compromising privacy.
From the beginning, the main intent was to follow through with the industrial character of the building, mainly by preserving the large open spaces with original timber beam constructions on each floor. The individual floors fulfil the function of a children’s room with a dressing room and a bathroom on the slightly elevated ground floor, a living room with a kitchen on the first floor and a bedroom, a study and a bathroom in the attic. In the souterrain there is a studio space, a sauna and a technical room.
The space designated for renovation is more reminiscent of a tower than a house. Given such prominent vertical arrangement of the space, the skylight-lit staircase serves as the main integrating tool.
The mentioned staircase is situated at the northern façade, and is, in the upward direction, increasingly brighter and increasingly more connected to the individual floors. On the ground floor, the staircase is completely separated from all living spaces by thick walls, on the next floor it is more interconnected thanks to a glass partition and on the last floor, the staircase naturally merges into the attic study which looks like an open deck. The motive of the design is a journey towards the skylight, as well as maximising the inhabitation possibilities of the staircase.
Exterior modifications are focused mainly at the eastern gable façade, which has been prominently modified. Large windows have been added, as well as a terrace at the same level the kitchen is situated. The terrace is accessible by an interconnecting bridge and offers enchanting views of a small rockery and the open valley of the Zbiroh stream. The erection of the terrace has also enabled the roofing of the entrance area, which serves as the traditional “doorstep” space. Given the slight elevation of the ground floor, the terrace is quite high up above the yard ground and its scale - when viewed from the entrance - evokes an open sala terrena, merging the space on the outside of the settlement into a safe fortress. Both opposite positions of the form correspond with the tall and voluminous building. On the northern façade, two new smaller openings have been added in order to bring light into the staircase, the southern façade has then been left more or less intact, in order to respect the wishes of the parents – only one windowsill had to be slightly elevated.
The design has preserved the industrial and at the same time rural character of the exterior as well as the interior. Material-wise, mainly wood, metal, stucco plastering and cement coating have been used. The building has been treated with regards to ecology and with the effort of maximal utilisation of all that already existed. All wood as well as timber beams from the original structure, as well as all other gathered timber that has accumulated over the years in the settlement have been used not only as construction members but also in the interior. Recycled wood has, for example, been used to construct the terrace, or as furniture in the bathroom and much more.
Other than a few exceptions such as the kitchen counter, the interior has been furnished mainly with furniture from the era of the 1950s up until the 1980s or any other original furniture form natural materials. The style of the author and particular care have been applied to the today often understated furnishing fabrics. The main living space is dominated by an original carpet, which is a piece that emerged from the collaboration of a textile artist and the architect’s wife. The colours of the woven carpet also take into account the textiles used for all the seating furniture that has been integrated with the custom designed bookshelf. This piece of furniture is then aligned all the way along the southern wall and has been designed in such manner that all generations living in the settlement could meet here and that friends could perhaps stay overnight. Furthermore, a bold tapestry has been hung in the space above the staircase. The furniture and the lighting appliances from the golden era of Czech deign in the study have been accompanied by a rug by Antonin Kybal. Paintings by Vilem Balej also pay a crucial role in the interior, as he is the architect’s friend from their student years.
